[ Pobierz całość w formacie PDF ]

Nemohl byste si vymìnit ten byt nahoøe s nìkým v pøízemí?
Ne, to Kilián rozhodnì nemohl. Z tìch lidí, co dole bydlili, by
se nikomu do druhého poschodí nechtìlo, a on si svých ná-
jemníkù vá~il. Pojal docela jiný plán. Vystaví si vilu jen pro sebe
a pro svou rodinu, ~ádný nájemní dùm. Vilu, jakou postavil
doktoru Hilmarovi, jenom~e mnohem menaí, útulnìjaí. Vyhlé-
dl si náramnì krásné místo pøi úvozové cestì od Panské za-
hrady ke kaplièce svatého Izidora, pod samým Kozincem.
Na severu i na západì je chránily vrchy a lesy. Kolem byly jen
pastviny, pole a jeteliatì. Nedaleko ènìla èedièová skalka nad
jezírkem, sotva vìtaím ne~ poøádná lou~e. Prý se tam
za dávných èasù popravovalo, stávala tam aibenice. Øíkalo
se tam Na hrobce. Lidé dokonce tvrdili, ~e na milé Hrobce
straaí, èerný pes s oèima jako øeøavé uhlíky, blikavá svìtýlka
duaièek a kdesi cosi. Kiliánovi to nemohlo vadit, byl nad ta-
kové povìry povznesen.
Do zimy byla vila pod støechou, avaak k nastìhování byla
pøipravena a~ zjara. Mrazy a plískanice Annì Kiliánové do-
daly. Nebyla u~ také ~ádná mladice, bylo jí víc ne~ ètyøiaaede-
sát let. Kdyby si byla aspoò dala øíci a netrvala na tom, ~e
musí být ka~dý den na mai! Marnì jí Kilián domlouval, tvrdil,
~e churavému køeseanu musí bùh odpustit, kdy~ se pomodlí
doma a nenamáhá se zbyteènými apacíry. Kdepak Anna, ta
mìla svou tvrdou palici. Nejen do kostela, ale také jeatì
v nedìli na chvíli na námìstí. V~dye je to jen pár krokù! Nohy
vaak v kostelní lavici ztuhly a nechtìly se rozejít. Kolikrát ji
musila `tìpka po schodech vzhùru takøka vynést!
Kilián pronajal svùj byt v èin~áku ji~ od prvního dubna. Byl
to vlastnì velmi výhodný obchod, ta vila! Lidem staèí uká-
zat:  Tady by byla pìkná nová ulice! Hned se tam hrnou. Li-
aák Kilián neopominul koupit vaechna pole pod Hrobkou,
o která by tak asi v nejbli~aí budoucnosti mohlo jít. Jestli mu
mìstatí páni na tu vìjièku sednou, postaví tu jeatì celou vilo-
vou ètvre.
Kilián pøipravil svým spoluobèanùm jeatì jedno pøekvape-
ní. Sotva byla vila omítnuta, dostala jméno. Uprostøed Strmé-
ho atítu vykouzlil fasádník tì~kopádná pozlacená písmena:
VESNA. Pova~te, vesna! Jako by byl ten starý svìtobì~ník
postavil dùm pro svou milenku, a ne pro nemocnou, mrzutou
bábu s jaterními skvrnami v oblièeji s ochabujícíma nohama!
Krátce pøed velikonoci se Kiliánovi do vily pøistìhovali. Asi
za ètrnáct dní po svatoduaních svátcích byli zas v mìsteèku
zpátky.
V Jilemnici se dodnes vzpomíná na onen ojedinìlý, ohavný
útok akvorù na Kiliánovu rodinu. Opravdu, bylo to nìco tak
podivného a smìaného, a pøitom zrovna straaidelného!
Jedné kvìtnové noci, za aest týdnù po tom, co se ve vile
usadili, spali Kiliánovi docela pokojnì pøi otevøeném oknì
ve své pøízemní lo~nici. Nenadále se oteplilo, zavál vonný jar-
ní vítr, zaèínala opravdová vesna. Stavitel se kolem pùlnoci
probudil nepøíjemným pocitem, ~e mu nìco leze po èele.
Smetl to rukou, ale ji~ mu cosi podobného chvatnì pospícha-
lo po chlupatém pøedloktí. Rozsvítil svíèku. Postel byla plná
akvorù, oknem jich dovnitø lezly celé armády, zdi se jimi èer-
naly. `kvor vedle akvora, tisíce akvorù, snad milióny! Spìanì
zavøel okno a vybìhl jen ve spodním prádle a v pantoflích
na zahrádku. To byla ovaem vzhùru také ji~ Anna Kiliánová
a `tìpka. Anna se tetelila úzkostí na pohovce ve vedlejaím
pokoji, `tìpka si s otcem prohlí~ela domek zvenèí. Zdi byly
i tam plné akvorù, bylo jich nesèíslnì, aplhali a~ k okapu za svitu
luny. Hrùzná podívaná na tu aerednou akvoøí úrodu!
Ráno nebylo po havìti ani památky, sám pánbùh ví, kam
se podìla, kam zalezla, ale následující noci se komedie opa-
kovala, aè okno zùstalo zabednìno. Celý den lili Kiliánovi
do atìrbin mezi prkny podlahy kyselinu, peèlivì tmelili kdeja-
kou skulinu. Marnì.
Tøetího dne pracovali u vily dìlníci. Vykopali kolem celé par-
cely pøíkop jako okolo nìjakého hradu a nasypali do nìho ne-
haaeného vápna. Na radu drogisty Poláka políèil Kilián na za-
hrádce kusy syrového masa. Co se do nìho pøes noc nachy-
talo, bylo ráno rozdrceno tì~kým zahradním válcem. `kvorù
znatelnì ubylo, ale jeatì jich lezly spousty po zdech venku
i uvnitø. Na spaní nebylo ani pomyalení.
Churavá a pøenábo~ná Anna jen vzdychala a modlila se.V
kostele jí kdosi namluvil, ~e ti akvoøi nejsou nic jiného ne~ hor-
da pøevtìlených ïáblù.  To máte ty zloèince a vra~edníky, kte-
ré tam za vaechna ta léta popravili, jakpak by ne, propána-
krále! V~dye to bylo zrovna rouhání, postavit si dùm nìkolik
krokù od míst, kde døíve stávala aibenice! Uvidíte, uvidíte, to-
hle jeatì tuze apatnì skonèí!
Od té chvíle nebylo s Annou doma k vydr~ení. Ne, ne, tady
nezùstane, v~dye je to zemì prokletá, dnes to jsou akvoøi, zít-
ra to budou tøeba krkavci, kdopak to mù~e vìdìt, tady prová-
dí své rejdy sám satanáa. Co~pak to Kilián nechápe, ~e tady
nelze bydlit èlovìku, který jen trochu myslí na své spasení?
A øeknìme, ~e to nejsou zrovna pøevtìlení èerti, dojista jim
vaak chce pánbùh dát výstrahu. Kdo by neuposlechl varová-
ní?
Tak mluvila bývalá Anna Malinová z Vejrychovska! Stavitel
se zlobil, tøískal dveømi, proklínal ty svíèkové báby v kostele,
nebylo mu to vaak nic platno, nakonec musil své ~enì vyho-
vìt. Nemocný èlovìk má právo na nìjaké ty ohledy. A tak
se mistr Kilián z neaeastné Vesny vystìhoval a octl se v domku
vedle akoly, v malém, skrovném domku, v nìm~ mìl krámek
papírník Zach, v domku, který sám nestavìl. Tvùrce Hoøení
ulice se stal na konci svého ~ivota pouhým nájemníkem.
V domku u akoly to nebylo tuze krásné. Místa bylo malièko,
pokojíky byly temné a tìsné. `tìpka tì~ko zvykala novému
poøádku.
V èin~áku mìla svùj vlastní pokoj a vlastní komùrku na pùdì.
Ve vile jí patøilo celé podkroví. Teï mìla zase spát v lo~nici [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • supermarket.pev.pl

    •